Cesta k odvaze

Večer jsme se opět vydali na cestu a najednou jsme narazili na velikou klec. Uvnitř klečel Lev, který kňučel a prosil o pomoc. Klec však byla zamčená hned čtyřmi zámky – a tak bylo jasné, že to nebude jen tak. Naše děti musely projít laserovými poli rozmístěnými po táboře. Protože byla úplná tma, světelné paprsky krásně zářily a dobrodruhům nezbývalo než obratně kličkovat, aby získali kódy a kombinace k odemčení. Kódů byla spousta, ale děti statečně vytrvaly, až se nakonec podařilo všechny zámky otevřít. Klec se s rachotem rozlétla – ale Lev se ani nepohnul. Vypadal vyděšený, schoulený v koutku, a zdálo se, že by raději zůstal zavřený. Teprve když jsme mu nabídli, aby se s námi vydal hledat odvahu, a ujistili ho, že statečných dětí máme v našich řadách spoustu, začal váhat. Po chvíli váhání konečně vykročil ven a souhlasil, že se k nám připojí. A tak jsme získali dalšího společníka na naši cestu do Smaragdového města. S vědomím nově nabytého přátelství jsme po náročném večeru ulehli ke spánku a vyhlížíme zítřejší dobrodružství.
 

Všechno jinak

Dnes probíhala v našem táboře výměna manželek a oddíl číslo 6 si vylosoval službu. Od rána bylo krásné počasí a tak jsme s nově přiděleným oddílem hráli hry a poznávali se. Po oběde jsme se šli zchladit do bazénu a na večer nás čekala naše první noční bojovka, kde jsme se potkali se lvem, který se k nám přidal na cestě do Smaragdového města.